Válka ve Vietnamu na Blog.cz

Nedávno jsem viděl film Narozen 4. července, který mě inspiroval pro napsání nového článku.

Vojáci, kteří se vrátili po roční či víceleté tůře z Vietnamu, nebo kvůli zdravotnímu stavu do států, měli hned na letišti několik problémů. Ten první byl ten, že oproti spojeným státům má Vietnam průměrnou teplotu o 30^oC vyšší. Když vojáci vystoupili z letadla byl to pro ně hodně velký šok a museli si zvykat na novou teplotu. Dále společnost válečné veterány dosti kritizovala. Nazývali je vrahem nevinných, žen a dětí. Většina veteránů proto ani nenašla práci a tak zůstali na ulici jako bezdomovci. Ti co práci našli, tak si ji hodně váží, protože by další šanci také nemuseli dostat. Většina veteránů vypadá stejně. Dlouhé vlasy a plnovous a kožená bunda s hodně nášivkami odkazující právě na jejich službu ve Vietnamu. V dnešní době už společnost téměř na tyto "hrdiny" úplně zanevřela a je jim to úplně jedno co se s nimi stane. Dalším problémem bylo, že byli vojáci zvyklí na nejistotu, která je čekala ve Vietnamu. Když se vrátili domů, tak většina vojáků prožívali trauma z přechodu z jednoho života do druhého. U některých byl ten tlak tak veliký, že se chtěli obvykle do půl roku zabít. V jedné knize píše autor, že se chtěl 3 měsíce zastřelit. Dokonce si koupil pistoli (colt 1911 ráže ,45). Nakonec řekl, že se nezastřelil jenom kvůli tomu, že měl pevnou vůli. Také si všiml, že ho po návratu děsí jaká koliv bouchnutí či jiný hlasitý zvuk (prásknutí dvěří, okna, či různé zvuky z věnčí, atd.).

Domorodí obyvatelé ve Vietnamu moc rádi Američany neměli, protože se severní Vietnamci často vydávali za místní domorodce. Američani to věděli a snažili se je rozeznat. To však bylo mnohdy bezúčelné, protože se napohled rozeznat nedali a domorodci ze strachu špeha neprozradili. Proto se Američané chovali k domorodcům agresivně. Občas se stalo, že Američani zabili pár domorodců pod výhružkou, že zabijí všechny obyvatele. Prokazatelný příklad se stal v My lai (viz. článek Masakr v My lai). Častějšími případy bylo, že se vypalovali vesnice. To bylo zaznamenáno v mnoha případech. Místo, aby udávali domorodci Vietnamce Američanům, udávali Američany Vietnamcům. Domorodci proto schovávali Vietnamcům zbraně a dávali jim zásoby jídla. Američané obvykle tyto zásobárny našli a domnívali se, že je ve vesnici špeh a snažili se ho najít. Začalo vyslýchání, občas násilí a dokonce vypálení vesnice. Přesto se našlo pár domorodců, kteří se přidávali na stranu Američanů. Tito domorodci se dávali do jednotek CIDG (viz. článek Jednotky CIDG). Toho využívali severní Vietnamci, kteří se přidali do CIDG a dávali echo svým jednotkám.

Toto chování také pomalu přispělo k americkému neúspěšnému konci války. Toť vše o pobouřených domorodcích

Důležitým článkem při bojích na zemi bylo bezpochyby podpůrné dělostřelectvo, které sloužilo pěšákům jako palebná podpora. Většinou se používali minomety, které byly postaveny někde na nějakém kopci a nebo velká polní děla, s velikým dostřelem, které byli na základnách a dávaly vojákům podporu přímo ze základen. Většinou to sloužilo tak, že velící důstojník při velikém náporu nepřítele zavolal pomocí radisty palebnou podporu, udal jim souřadnice a pak už se jen dívali jak nepřítel lítá do vzduchu. Jako palebná podpora také sloužilo letectvo, které v případě potřeby bylo připraveno vzlítnout a rozsekat nepřítele na sračky. Letadla se používala většinou proudová, ale občas se používaly letadla ze 2. světové války. Což znamená stará vrtulová letadla. jako palebná podpora u letadel sloužila střelba z kulometů nebo shození bomb. Do proudových letadel se obvykle vešlo 5 - 8 bomb maximálně. Letadel, které bombardovaly bylo víc, tak střelba z kulometů nebyla potřeba, protože celkem bylo normálně 2-3 letadel.

Na začátku leteckých soubojů, bylo skóre přibližně stejné na obou stranách a to 2:1 pro Američany. V porovnání se 2. světovou válkou to bylo dosti nevyhovující, protože se během ní pohybovalo kolem 10:1 až 15:1. Američany hlavně používané F4-Fantomy byli sice výkonnější, ale nebyly tolik obratné jako Vietnamci používané letouny ruské výroby typu MIG 21. Ty byly díky skvělé manévrovatelnosti téměř neviditelné na obloze, protože splývaly s oblohou. Dost často se stávalo, že Američané viděli migy na radaru, ale ne na obloze,a tak Vietnamci vypálili rakety, sundali Američany a vrátili se zpět na základnu. Američane proto založili školu pro elitní stíhací letce tzv. TOP GUN, který funguje dodnes. Tam se vycvičili piloti tak, aby dokázali čelit obratnosti migů a stát se jím vyrovnaným soupeřem. Po tomto absolvování se vrátilo sköre zpět na 10-15:1. Problémy v předešlých letech byly také ve výzbroji, kterou nosily americké Fantomy. Protože se stalo, že rakety, které používaly Američané občas vybuchly dříve než se dostali k nepříteli anebo se neodpálily vůbec.

V letech 1966-1968 probíhalo rozsáhlé bombardování Ho-Chi Minovy stezky a dalších oblastí za účelem zpomalení zásobování nepřítele. Američané shazovali na Ho-Chi Minovu stezku jakési snímače pohybu a hluku, které sepnuly při otřesu půdy nebo nějakém silnějším zvuku. Tato čidla byla velice citlivá, ale Vietnamci je sbírali , věšeli na stromy a každou noc zapínali, takže čidla sepnula jenom díky větru a Američané si proto mysleli, že v dané oblasti se pohybuje nepřítel. Proto shazovali bomby na místa, kde to bylo úplně zbytečné.

Při nočních náletech bombardérů B-52 podle zpovědi vojáků NVA nebo VIETCONGU bylo prý pouze slyšet vybuchování bomb, takže se nevědělo kdy Američané s B-52kama přilétnou.

Velkou záhadou bylo ve Vietnamu letadlo černé barvy, které pilotoval tzv. "hrob" (později plukovník hrob). jeho identitu se nikdy nepodařilo rozluštit. Mělo se zato, že to byl jeden Vietnamský plukovník, který podle statistik sundal 14 amerických letadel. Jednu dobu se myslelo, že byl "plukovník hrob" sestřelen, ale nakonec se na obloze objevilo nezaměnitelně známé letadlo. Dodnes se neví, kdo to vlastně byl tzv. "plukovník hrob".

Problémem u Fantomů bylo, že při plném výkonu spotřeboval skoro 800 litrů paliva, proto museli dost často tankovat. Do roku 1968 měly Fantomy pouze rakety. Američané totiž začali spoléhat pouze na rakety. Ty ovšem díky skvělé manévrovatelnosti migů často selhaly. V roce 1968 místo přídavné nádrže přidělaly kulomet, díky kterému se podařilo zaznamenat hodně sestřelů.

TOŤ VŠE O LETECTVU

F4-Phantom

-ve Vietnamu bylo hodně jedovatých zvířat a hmyzu, které způsobovali nemoci. Byli tam různí brouci, pavouci, hadi, atd.

-Jednou z nemocí, která byla hodně častá, byla malárie. Tu přenášeli moskyti (druh komára). Používal proti ni CHININ. Ten byl vždy v dostatečném množství, protože malárie byla skutečně velmi častá nemoc.

-Občas se stávalo, že do boty, kalhot nebo rukávu od košile či trika vlezl pavouk nebo nějaký had. Pokud vlezl do boty, a vy jste na něj šlápl, tak vás přiotrávil. Jestliže byl v kalhotách, tak většinou vypadl a nic se nestalo.

-V džungli jste si museli dávat obzvláště velký pozor na již zmíněné pavouky, ale hlavně na hady, protože hadi byli snad všude kam si se podíval. Když jste špatně šlápl, had se cítil ohrožen a uštkl vás. V tom okamžiku se hodně lidí nepovedlo zachránit, protože sérum nebylo okamžitě k sehnání.

-Další neméně častou nemocí bylo tzv. VÁLEČNÉ TRAUMA. aby se mu zabránilo, nebo alespoň značně zabránilo, byla povinná vojenská služba ve Vietnamu "pouze" 12 měsíců. Trauma vznikalo u vojáků, kteří byli často vystaveni nepříteli a pokud viděli často hodně mrtvol. Proto se vojáci "měnili" každých 12 měsíců.

-Občas se pár vojáků psychicky zhroutilo, ale to už vyřešili psychiatři.

To je vše o nemocech ve Vietnamu

v roce 1973 po skončení amerického vlivu ve Vietnamu, se vrátilo 591 POW a stále se pohřešovalo na 2500 vojáků. O 6 let později roku 1979 byl propuštěn mariňák Robert Gardwood po 14 letech v zajetí. Robert řekl, že viděl ve Vietnamu až 70 vojáků, kteří byli stále naživu. Gardwood prohlásil: "Chtěl bych říci, že jsem nebyl a nejsem posledním živým zajatcem ve Vietnamu". Mělo se za to, že mohli být vojáci vězněni ve Vietnamu a dokonce i v táborech.

a) 1. Vietnamská válka

b) 2. Vietnamská válka (1964-1975).

1.Vietnamská válka byla za Francouzů. Ti ovládali území Vietnamu pár let. Dařilo se jim držet Vietnam pod svou kontrolou hodně dlouho. Až do roku 1955, kdy byla bitva u DIEN BIEN PHU. Tam Severo vietnamská armáda pod velením generála Giapa rozprášila jednotku Francouzských vojáků a tak skončila 1. vietnamská válka.

2.Vietnamská válka se datuje od roku 1964, ale první Američan byl zabit v roce 1961. Od té doby se začala počítat statistika zabitých Američanů ve Vietnamu. 58 169 bylo zabito, 304 000 (75 000 vážně) bylo zraněno, 2 590 000 sloužilo ve Vietnamu. Američané nemohli vyhrát, protože bojovali v prostředí které neznali a protivník měl velkou přesilu jak v počtu mužů, tak i v odhodlání vyhrát válku a ubránit tak svoje území a domovy. Další důvod byl, že Američané dělali vojáky z obyvatelů vesnic v Jižním Vietnamu. Severní Vietnamec mohl přijít do vesnice, Američané ho pak vzali do programu CIDG, nebo jiných Jihovietnamských jednotek. Severní Vietnamec pak dal "rákosníkům" na severu ECHO kam má určitá jednotka namířeno a ti už si s nimi poradili.

Rusko

Čína

Československo

Korea.

Posílali jim zbraně, zásoby, vojenskou techniku a mnoho dalších věcí pro podporu. Během války byla stanovena tzv. Demilitarizovaná zóna. Tj. oblast, ve které se nesmí bojovat, ani tam mít svoje vojáky. Vietnamci to porušili a udělali si tam základny, sklady a hangáry pro vojenskou techniku. Američané to zjistili a začali tuhé boje o DEMILITARIOVANOU ZÓNU. Během války bylo uskutečněno hodně zasedání s tématem mírových schůzek. Zasedali: Američané, Jižní a Severní Vietnam. Schůzek bylo za celou dobu války hodně. Vláda se schodla, že postupem času bude postuně zakládat tzv. Vietnamizaci (stahování amerických vojáků a navýšení počtu jihovietnamců v jednotkách). Vietnamizace začala v roce 1968 a skončila v roce 1973 tím také skončil americký vliv ve Vietnamu, ale samotná válka skončila až za 2 roky. Po válce nechala armáda s vládou vybudovat pomník pro podlé vojáky. Pamětní deska leží ve Washingtonu DC.

To je stručné povídání o průběhu války ve Vietnamu.

Odehrálo se to v březnu roku 1968.

My Lai je jedna vesnička v Jižním Vietnamu. Podle informací, které k masakru jsou, se usoudilo, že to muselo být nějak takhle =

Tato akce by se snad ani nedostala na světlo, protože velící důstojník chtěl ututlat co se tam stalo. Dozvěděli se to od Vietkongu, který rozhazoval letáky s popisem jak k masakru došlo. Pentagon vyslýchal vojáky, kteří tam byli. Obviněný byl nakonec jen jeden a to NADPORUČÍK William Calley, který četě velel. Byl postaven před vojenský soud na začátku roku 1970, ale trest byl vynesen až v roce 1971. Po prozkoumání všech důkazů a vyslechnutí svědků dostal Calley doživotní trest za zabijení civilistů a navádění k tomuto činu. Calley měl zabít takřka 109 civilistů. Trest mu byl následně snížen na 20 let.

-Podle statistik z let 1967 a 1968 se zjistilo, že za prvních 6 měsíců roku 1968 padlo omnoho víc Američanů než za celý rok 1967.

-Roku 1961 byl zabit první americký voják Severním Vietnamcem.

-příslušníci NVA a VIETCONGU, jsou prý po ošetření v amerických nemocnicích velice přátelští. S doktory se normálně baví , smějí se s nimi a vtipkují, ale pohled na vojáky nemají rádi, to od nich odvracejí zrak.

-26. leden 1970 Americký námořník poručík Everett Alvarez Jr. k tomuto dni strávil 2000. den v nepřátelském zajetí v jihovýchodní Asii. Stal se tak nejdéle drženým americkým zajatcem v celé americké historii.